Kamerunská ovce (ovis aries)

Původ a vlastnosti

Kamerunská ovce je západoafrické zakrslé plemeno ovcí, chovajících se zejména v Kamerunu a okolních státech Afriky jako zdroj mléka a masa již tisíce let. Kamerun se nachází převážně ve vyšších nadmořských výškách a teploty zde nejsou nejvyšší, na což si toto plemeno ovcí zvyklo. Jsou to skupinová zvířata, která žijí ve své domovině až v tisícihlavých stádech. Proto  se nedoporučuje držet ovce jednotlivě, nýbrž alespoň ve dvojici nebo trojici. Samotná ovce žije pak v depresi a často naříkavě bečí. V našich klimatických podmínkách se plemenu kamerunských ovcí daří dobře, ale je nutné zajistit ovcím ochranu před zimou, deštěm, větrem a průvanem s možností volného výstupu ze stáje. Kohoutková výška kamerunských ovcí je cca 55-60 cm, dosahují hmotnosti mezi 25-30 kilogramy. Berani dosahují kohoutkové výšky 60-70 cm a váhy 40-50 kg. Beran má rohy a ovce je nemá. Toto plemeno se vyskytuje ve dvou základních barevných variantách: hnědé srnčí a černobílé. Vyskytují se však i kříženci s různým podílem prvého a druhého barevného rázu, což se projevuje různou strakatostí bílé a hnědé a bílé a černé barvy. Domorodí pastevci preferují srnčí barvu v oblastech s výskytem šelem a bíločerné v oblastech, kde šelmy nejsou, což je logické, protože divoké zbarvení je méně nápadné. Kamerunská ovce má krátkou lesklou srst, kterou na rozdíl od běžně známých ovcí není nutné stříhat. Vůdcem stáda je ovečka a to vždy ta, která vodí jehňata. Na pastvu vychází vždy první vůdčí ovečka, beran většinou stádo uzavírá. Při nebezpečí (cizí člověk, kočka, pes), ovečky „sykají“ a podupávají předními běhy. Celá tlupa pak zpozorní a zrakem vyhledává narušitele. Mají výborný zrak i sluch. Dovedou rozlišit kroky i hlasy a zvuk rozeznají sluchem na více než 300 metrů. Beran se svou postavou podobá muflonovi, ale má tenčí nohy, je celkově štíhlejší a trošku vyšší. Nemá sedlo jako muflon, vnitřní stranu nohou a břicho má černé, muflon naopak světlé. Rohy má podobně stočené jako muflon. Na zimu se beranovi vytváří hříva na spodní části krku a od kohoutku za lopatkami a vzbuzuje dojem „ovčího lva“. Má vůdčí a teritoriální chování, při krmení si vynucuje přednost. Chováme-li dva berany vedle sebe, vždy jeden je dominantní a druhý podřízený, což se projevuje jeho menší hřívou a slabším vzrůstem. Berani spolu svádí souboje a to vzájemným trkáním, kterému předchází rozběh na vzdálenost 8-10 metrů. Souboje jsou tvrdé, ale neublíží si a slabší vždy včas vyklidí pole. Kamerunské ovce jsou oblíbené především pro svoji přítulnost, zvědavost a laskavou povahu. K dětem jsou ovečky laskavé, přítulné a kamarádské. Dokáží loudit potravu z ruky i kapsy. Jsou to opravdoví kamarádi dětí. Snad jen v době, kdy mají jehňátka v kotcích, může dojít k tomu, že beran nešetrně odstrčí, aby bránil své mladé.

Krmení a užitkovost

Kamerunské ovce představují nenáročné plemeno, kterému plně postačuje pastva na dobré pastvině a přístup k vodě s doplňkem minerálního lizu. Podle potřeby, zejména však v zimě, je nezbytné ovcím předkládat i kvalitní luční seno. Mimo sena obsahuje krmná dávka v zimě jádro (směs ovsa, ječmene a kukuřice) a okopaniny, popřípadě ovoce nebo zeleninu. Je třeba počítat s tím, že okusují stromy do výšky, kam dosáhnou hlavou. Seberou všechno spadané ovoce, zejména jim chutná švestka napadená šarkou a v oblibě mají i čerstvě spadané listí. Z travin preferují klasické trávy, všechny byliny v době květu a méně pak listnaté a šťavnaté bylinky. Proto jsou ovce vhodné zejména na oplocené pastviny k spásání trávy v zahradách apod. Kamerunská ovce se chove především pro produkci masa, které se některými vlastnostmi podobá divočině, především masu muflonímu.

Odchov

Mladé mají dvakrát za rok na jaře a na podzim a po cca 150 dnech březnosti rodí 1-2 mláďata. Rodí naprosto samostatně a jehňata mají porodní váhu 1,5 až 2,5 kg. Rodí rychle, jehňátko očistí, promasírují a povzbuzují k tomu, aby se postavilo. Za 50 minut po porodu je jehňátko již suché a stojí na vlastních nohách, za další hodinu již skotačí okolo matky. Ovce jsou jako matky velmi zodpovědné a zároveň i tolerantní k cizím jehňatům. Do říje jdou ovečky na konci druhého měsíce po obahnění. K jehňátkům jsou trpělivé, dávají jim přednost při krmení a udržují s nimi stálý zrakový a sluchový kontakt. Jehňata začínají ve dvou týdnech oštipovat trávu a brát seno. Jehničky a beránci pohlavně dospívají již ve věku pět až šest měsíců, ale pro zařazení do plemenitby se doporučují zvířata ve věku deset až jedenáct měsíců, která již plně dokončila tělesný vývin.